nepříjemné. Ani jednomu z nás ticho nevadilo. Naše povahy si dobře vycházely vstříc. „Tak jak se ti líbí ve škole? Už sis našla nějaké kamarády?“ zeptal se a přidal si nášup. „No, mám pár společných hodin s holkou, co se jmenuje Jessika. Sedávám s vibrátory pro ženy mi kamarádkami u oběda. A pak je tam jeden kluk, Mike, ten je velmi přátelský. Všichni se zdají dost milí.“ Až na jednu vyčnívající výjimku. „To musí být Mike Newton. Milý kluk – milá rodina. Jeho táta má obchod se sportovními potřebami hned za městem. Dobře vydělává na všech těch turistech s batohy na zádech, co tamtudy projdou.“ „Znáš Cullenovu rodinu?“ zeptala jsem se váhavě. „Rodinu doktora Cullena? Samozřejmě. Doktor Cullen je skvělý člověk.“ „Oni… ty jeho děti… jsou trochu zvláštní. Zdá se, že ve škole moc dobře nezapadají.“ vibrátory pro ženy mě překvapil tím, jak vypadal rozzlobeně. „Ti zdejší lidi,“ zabručel. „Doktor Cullen je vynikající chirurg, který by pravděpodobně mohl pracovat v jakékoliv nemocnici kdekoliv na světě a vydělávat desetkrát víc, než kolik má tady,“ pokračoval a zesiloval hlas. „Máme štěstí, že ho tu máme – štěstí, že jeho žena chtěla bydlet na malém městě. On je přínosem pro obec a všechny jeho děti jsou slušně vychované a zdvořilé. Měl jsem jisté pochybnosti, když se sem tenkrát nastěhovali, se všemi těmi adoptovanými teenagery. Myslel jsem si, že s nimi možná budeme mít problémy. Ale jsou všichni velmi dospělí – neměl jsem s žádným z nich ani sebemenší potíž. To je víc, než můžu říct o dětech některých lidí, kteří žijí v tomhle městě po generace. A oni drží při sobě, jak by rodina měla – každý druhý víkend jezdí tábořit… Jenom proto, že jsou tu noví, už lidi musí klevetit.“ Byla to nejdelší řeč, jakou jsem kdy od vibrátory pro ženy ho slyšela. Musel to silně prožívat, ať lidé říkali cokoliv. Zařadila jsem zpátečku. „Připadali mi docela milí. Jenom jsem si všimla, že se drží spolu. Všichni jsou moc hezcí,“ dodala jsem ve snaze trochu jim zalichotit. „Měla bys vidět doktora,“ prohodil vibrátory pro ženy a smál se. „Ještě že je šťastně ženatý. Spousta sestřiček v nemocnici má co dělat, aby se dokázala soustředit na práci, když je nablízku.“ Zbytek večeře jsme zase dojedli v mlčení. Uklidil ze stolu, zatímco já jsem se dala do nádobí. Vrátil se k televizi a když jsem domyla nádobí – ručně, žádná myčka –, šla jsem neochotně nahoru udělat si úkol z matematiky. Už jsem to měla zažité. Tu noc bylo konečně ticho. Usnula jsem rychle, vyčerpaná. Zbytek týdne se nic nedělo. Zvykla jsem si na rutinu svých školních hodin. V pátek už jsem dokázala rozeznat, ne-li pojmenovat většinu studentů ve škole. V tělocvičně se spoluhráči z mého týmu naučili neházet mi míč a rychle si stoupnout přede mě, když se protější tým snažil mou slabost využít. Já jsem jim šťastně uhýbala z cesty. Vibrátory pro ženy Cullen se do školy nevrátil. Každý den jsem se úzkostně dívala, dokud ostatní Cullenovi nevešli do jídelny bez něj. Pak jsem se mohla uvolnit a připojit se ke konverzaci u stolu. Většinou se soustředila kolem výletu do La Push Ocean Park za dva týdny, který dával dohromady Mike. Byla jsem pozvaná a souhlasila jsem, že pojedu, spíš ze zdvořilosti, než že bych po tom toužila. Pláže by měly být horké. A suché. V pátek už mi nedělalo vůbec žádné potíže vstoupit do učebny biologie, protože už jsem neměla starost, že tam Vibrátory pro ženy bude. Pokud jsem věděla, nechal školy. Snažila jsem se na něj nemyslet, ale nedokázala jsem úplně potlačit starost, že jsem zodpovědná za jeho pokračující absenci, jakkoliv směšné se to zdálo. Můj první víkend ve Forks uplynul bez nehody. vibrátory pro ženy , nezvyklý trávit čas v obvykle prázdném domě, byl většinu víkendu v práci. Já jsem uklízela dům, pokročila s domácím úkolem a napsala mamce ještě strojeněji veselý e-mail. V sobotu jsem jela do knihovny, ale byla tak uboze vybavená, že jsem se ani nenamáhala zařídit si členskou průkazku; budu si muset brzy zajet do Olympie nebo do Seattlu a najít tam dobré knihkupectví. Líně jsem uvažovala, jakou spotřebu má asi moje dodávka… a při tom pomyšlení jsem se otřásla. Déšť zůstával přes víkend slabý, tichý, takže se mi dobře spalo. V pondělí ráno už mě lidé na parkovišti zdravili. Neznala jsem všechna jejich jména, ale každému jsem zamávala a usmála se na něj. Bylo chladněji, ale naštěstí nepršelo. Na angličtině Mike zaujal svoje obvyklé místo vedle mě. Měli jsme krátkou písemku z knihy Na Větrné hůrce. Bylo to přímočaré, velmi snadné. Když se to vezme kolem a kolem, cítila jsem se mnohem spokojeněji, než bych si myslela, že se touhle dobou budu cítit. Spokojeněji, než jsem vůbec kdy čekala, že se tu budu cítit. Když jsme vyšli ze třídy, vzduch byl plný tančících bílých drobečků. Slyšela jsem, jak na sebe lidé vzrušeně volají. Vítr mě štípal do tváří, do nosu. „Páni,“ užasl Mike. „Sněží.“ Dívala jsem se na bavlněné chomáčky, které se hromadily podél chodníku a nevyzpytatelně mi ťukaly do obličeje. „Br.“ Sníh. Sbohem, můj hezký dne. Vypadal překvapeně. „Ty nemáš ráda sníh?“ „Ne. Znamená to, že je moc zima na to, aby pršelo.“ Samozřejmě. „Navíc jsem myslela, že to má padat po vločkách – chápeš, jako že každá je jiná a tak. Ale tyhle vypadají jako konečky vatových tyčinek.“ „Copak jsi ještě nikdy neviděla padat sníh?“ zeptal se nevěřícně. „Jasně, viděla,“ zarazila jsem se. „V televizi.“ Mike se zasmál. A pak ho zezadu do hlavy praštila velká čvachtající koule odkapávajícího sněhu. Oba jsme se otočili, abychom viděli, odkud přiletěla. Měla jsem podezření na Erika, který odcházel pryč, zády k nám – špatným směrem vzhledem k tomu, kde měl příští hodinu. Mike měl zjevně stejné tušení. Sklonil se a začal shrabávat hromádku bílé kaše. „Uvidíme se u oběda, ano?“ Při těch slovech jsem se nezastavovala. „Jakmile lidi začnou házet mokrým sajrajtem, jdu dovnitř.“ Jenom přikývl, oči upřené na Erikovu mizející postavu. Po celé dopoledne každý vzrušeně vykládal o sněhu; zjevně to byl první sníh nového roku. Já jsem se debat neúčastnila. Jistě, je to sušší než déšť – dokud to člověku neroztaje v ponožkách. Po španělštině jsem šla s Jessikou obezřetně do jídelny. Všude létaly kašovité koule. V rukou jsem držela desky, připravená použít je jako štít, kdyby to bylo potřeba. Jessica si myslela, že sdílím všeobecnou bujarost, ale něco v mém výrazu jí bránilo mrštit po mně koulí. Mike nás dohonil, když jsme vcházely do dveří, smál se, led mu rozpouštěl špičky na vlasech. Vzrušeně si s Jessikou vyprávěli o sněhové bitce, zatímco jsme si stoupli do fronty, abychom si koupili jídlo. Koukla jsem k tomu stolu v rohu, jen ze zvyku. A v tu ránu jako když mě přimrazí. U stolu sedělo pět lidí. Jessica mě zatahala za paži. „Haló? Bello? Co si dáš?“ Sklopila jsem oči; uši mi hořely. Nemám žádný důvod cítit se rozpačitě, připomínala jsem si. Nic jsem neprovedla. „Co je to s Bellou?“ zeptal se Mike Jessiky. „Nic,“ odpověděla jsem. „Dneska si dám jenom sodovku.“ Zařadila jsem se na konec fronty. „Ty nemáš hlad?“ zeptala se Jessica. „Vlastně je mi trochu špatně,“ odpověděla jsem, oči stále namířené k podlaze. Čekala jsem, až si vezmou jídlo, a pak jsem šla za nimi ke stolu se sklopeným pohledem. Pomalu jsem usrkávala sodovku a v žaludku mi kručelo. Dvakrát se Mike zeptal, s přehnanou starostí, jak se cítím. Odbyla jsem ho, že to nic není, ale přemítala jsem, jestli bych to neměla nahrát a schovat se příští hodinu na ošetřovně. Směšné. Přece nebudu utíkat. Rozhodla jsem se, že si dovolím jeden pohled ke stolu rodiny Cullenovy. Jestli se na mě podívá, uteču z biologie, takový jsem zbabělec. Držela jsem hlavu skloněnou a podívala jsem se zpod řas. Nikdo z nich se nedíval směrem ke mně. Zvedla jsem trošku hlavu. Smáli se. Vibrátory pro ženy , Jasper a Emmett měli všichni vlasy plné tajícího sněhu. Alice a Rosalie se odkláněly, jak Emmett třásl svými odkapávajícími vlasy směrem k nim. Užívali si sněhový den jako všichni – jenom vypadali víc jako ve scéně z nějakého filmu než my ostatní. Ale kromě smíchu a hravosti tam bylo něco odlišného, a já jsem nedokázala tak úplně přesně určit, v čem ten rozdíl spočívá. Prohlížela jsem si Vibrátory pro ženy a co nejpečlivěji. Jeho kůže je méně bledá, usoudila jsem – možná zrůžovělá od sněhové bitky – kruhy pod jeho očima méně viditelné. Ale bylo tam něco víc. Přemítala jsem, dívala se, snažila se přijít na tu změnu. „Bello, na co tak zíráš?“ vyrušila mě Jessica a očima následovala můj pohled. Přesně v tom okamžiku jeho oči šlehly ke mně a setkaly se s mýma. Sklonila jsem hlavu a nechala si vlasy spadnout do obličeje. Byla jsem si ovšem jistá, že v tom okamžiku, kdy se naše oči setkaly, se nedíval nevlídně nebo nepřátelsky, jako když jsem ho viděla posledně. Vypadalo to, že je prostě jen zvědavý, svým způsobem nespokojený. „Vibrátory pro ženy Cullen na tebe zírá,“ zachichotala se mi Jessica do ucha. „Nevypadá rozzlobeně, že ne?“ nemohla jsem se nezeptat. „Ne,“ odpověděla. Moje otázka ji zjevně zmátla. „Měl by?“ „Myslím, že mě nemá rád,“ svěřila jsem se jí. Žaludek jsem měla jako na vodě. Položila jsem si hlavu na paži. „Cullenovi nemají rádi nikoho… no, oni si nikoho nevšímají dost na to, aby si k němu vytvořili vztah. Ale on na tebe pořád zírá.“ „Přestaň se na něj dívat,“ zasyčela jsem. Zahihňala se, ale podívala se jinam. Zvedla jsem hlavu jen tak, abych se přesvědčila, že mě poslechla, a rozvažovala jsem o použití síly, kdyby to neudělala. Pak nás přerušil Mike – plánoval po škole velkou bitvu na parkovišti a chtěl, abychom se zúčastnily. Jessica nadšeně souhlasila. Způsob, jakým se dívala na Mika, nenechával téměř nikoho na pochybách, že bude souhlasit s čímkoliv, co on navrhne. Já jsem mlčela. Budu se muset schovat v tělocvičně, dokud se parkoviště nevylidní. Po zbytek oběda jsem si dávala velký pozor, abych neodtrhovala pohled od stolu. Rozhodla jsem se dodržet slib, který jsem si dala. Protože se netvářil rozzlobeně, tak půjdu na biologii. Můj žaludek sebou vystrašeně škubl při pomyšlení, že budu zase sedět vedle něj. Opravdu jsem nechtěla jít do třídy s Mikem jako obvykle – zdálo se, že je oblíbeným terčem sněhových odstřelovačů – ale když jsme vyšli ze dveří, všichni až na mě unisono zasténali. Pršelo, déšť z chodníku smýval všechny stopy po sněhu čistými, ledovými stužkami. Natáhla jsem si kapuci a v duchu jsem se radovala. Po tělocviku budu moct jít rovnou domů. Zato Mike cestou do budovy číslo čtyři nadával. Jakmile jsem došla do třídy s úlevou jsem viděla, že moje lavice je pořád prázdná. Pan Banner chodil po místnosti a na každý stolek rozdával mikroskop a krabičku sklíček. Do začátku hodiny zbývalo ještě několik minut a místnost bzučela hovorem. Snažila jsem se nedívat se na dveře a bezmyšlenkovitě jsem si čmárala na desky sešitu. Slyšela jsem velmi jasně, když se židle vedle mě pohnula, ale moje oči zůstávaly pečlivě zaostřené na vzorek, který jsem kreslila. „Ahoj,“ pozdravil tichý, melodický hlas. Vzhlédla jsem, ohromená, že na mě mluví. Seděl ode mě tak daleko, jak to lavice dovolovala, ale židli měl natočenou směrem ke mně. Z rozcuchaných vlasů mu odkapávala voda, ale i tak vypadal, jako kdyby právě dotočil reklamu na gel na vlasy. Jeho oslnivý obličej byl přátelský, otevřený, s lehkým úsměvem na bezkrevných rtech. Ale v očích měl obezřetný pohled. „Jmenuju se Vibrátory pro ženy Cullen,“ pokračoval. „Minulý týden jsem neměl šanci se představit. Ty musíš být Bella Swanová.“ Moje mysl zmateně vířila. Copak jsem si to celé vymyslela? Teď byl dokonale zdvořilý. Musela jsem promluvit, čekal na to. Ale nemohla jsem přijít na nic rozumného. „Odkud znáš moje jméno?“ zakoktala jsem. Zasmál se tichým, okouzlujícím smíchem. „No, myslím, že tady zná tvoje jméno každý. Celé městečko čekalo, až přijedeš.“ Ušklíbla jsem se. Něco takového mě mělo napadnout. „Ne,“ trvala jsem zhlouple na svém. „Chci říct, proč jsi mi řekl Bello?“ Zdál se zmatený. „Máš radši, když se ti říká Isabella?“ „Ne, mám ráda, když mi říkají Bella,“ odpověděla jsem. „Ale myslím, že vibrátory pro ženy – chci říct táta – o mně určitě mluví jako o Isabelle – a zdá se, že takhle mě tu zná každý,“ snažila jsem se mu vysvětlit a připadala jsem si jako totální pitomec. „Aha.“ Už se tím nezabýval. Rozpačitě jsem se podívala stranou. Naštěstí pan Banner v tu chvíli zahájil hodinu. Snažila jsem se soustředit, když vysvětloval laboratorní práci, kterou dnes budeme dělat. Sklíčka v krabičce jsou zpřeházená. Měli jsme pracovat ve