dvojicích, vytřídit sklíčka s kořenovými buňkami cibule podle fází mitózy, které představují, a označit je. Měli jsme pracovat bez učebnic. Za dvacet minut se přijde podívat, jestli to máme správně. „Začněte,“ nakázal. „Dámy mají přednost, kolegyně?“ zeptal se Vibrátory pro ženy . Vzhlédla jsem a viděla, že se směje tak krásným, lehce pokřiveným úsměvem, že jsem na něj dokázala jenom zírat jako idiot. „Nebo můžu začít já, jestli chceš.“ Úsměv pohasl; zjevně přemítal, jestli nejsem mentálně retardovaná. „Ne,“ řekla jsem a začervenala se, „já začnu.“ Trošičku jsem se předváděla. Tuhle laborku už jsem dělala a věděla jsem, co mám hledat. Mělo by to být snadné. Připevnila jsem první sklíčko pod mikroskop a rychle jsem nastavila čtyřicetinásobné zvětšení. Krátce jsem si sklíčko prohlédla. Můj úsudek byl neochvějný. „Profáze.“ „Můžu se podívat?“ zeptal se, když jsem chtěla sklíčko vyndat. Chytil mě přitom za ruku, aby mě zadržel. Jeho prsty byly ledově studené, jako kdyby je před začátkem hodiny strkal do sněhové závěje. Ale kvůli tomu to nebylo, že jsem svou rukou rychle ucukla. Když se mě dotknul, štíplo mě to do ruky, jako kdyby námi projel elektrický proud. „Promiň,“ zamumlal a okamžitě svou ruku stáhl. Pořád ovšem sahal po mikroskopu. Dívala jsem se na něj, stále vyvedená z míry, jak si prohlíží sklíčko ještě kratší dobu než já. „Profáze,“ souhlasil a napsal to úhledně na první místo našeho pracovního listu. Rychle vyměnil první sklíčko za druhé a pak na něj zběžně pohlédl. „Anafáze,“ zamumlal a souběžně to psal. Snažila jsem se o lhostejný tón. „Můžu?“ Usmál se a přistrčil mi mikroskop. Honem jsem se podívala do objektivu, ale byla jsem zklamaná. Zatraceně, měl pravdu. „Sklíčko tři?“ Natáhla jsem ruku, aniž bych se na něj podívala. Podal mi ho; zdálo se, že si dává pozor, aby se mě zase nedotkl. Nasadila jsem ten nejzběžnější pohled, jakého jsem byla schopná. „Interfáze.“ Podala jsem mu mikroskop, než o něj mohl požádat. Rychle se koukl a pak to zapsal. Napsala bych to, zatímco se díval, ale jeho čisté, elegantní písmo mě odrazovalo. Nechtěla jsem pokazit stránku svým neohrabaným škrabopisem. Byli jsme hotovi daleko dřív, než se kdokoliv z ostatních k závěru jen přiblížil. Viděla jsem Mika a jeho kolegyni, jak znovu a znovu porovnávají dvě sklíčka a další skupina měla pod lavicí otevřené učebnice. Nezbývalo mi tedy nic jiného na práci než se snažit nedívat se na něj… neúspěšně. Vzhlédla jsem a on se na mě upřeně díval, s tím samým nevysvětlitelným frustrovaným pohledem v očích. Najednou jsem si všimla nepatrné změny v jeho obličeji. „Nosíš čočky?“ vyhrkla jsem bez rozmýšlení. Zdál se mou nečekanou otázkou zmatený. „Ne.“ „Aha,“ zamumlala jsem. „Myslela jsem, že máš nějaké jiné oči.“ Pokrčil rameny a podíval se stranou. Vlastně jsem si byla jistá, že je tam něco jiného. Živě jsem si pamatovala tu plochou černou barvu jeho očí, když na mě posledně zíral – ta barva upoutávala pozornost v kontrastu s jeho bledou kůží a rezavými vlasy. Dnes měly jeho oči úplně jinou barvu: podivně okrovou, tmavší než karamelky ale v tom samém zlatém tónu. Nechápala jsem, jak je to možné, pokud ovšem z nějakého důvodu kvůli těm čočkám nelže. Nebo možná z Forks začínám bláznit, a to doslovně. Podívala jsem se dolů. Ruce měl zase pevně zaťaté v pěsti. Pan Banner v tu chvíli přišel k našemu stolku, aby se podíval, proč nepracujeme. Pohlédl nám přes rameno, aby skoukl vyplněný protokol, a pak se zadíval upřeněji, aby zkontroloval odpovědi. „No tak, Vibrátory pro ženy e, nemyslíte, že by i Isabella měla dostat svou šanci u mikroskopu?“ zeptal se. „Bella,“ opravil ho Vibrátory pro ženy automaticky. „Ve skutečnosti identifikovala tři z pěti.“ Pan Banner se na mě teď podíval; jeho výraz byl skeptický. „Už jste tuhle laboratorní práci dělala?“ zeptal se. Bázlivě jsem se usmála. „Ne s cibulovým kořínkem.“ „S blastulou bělice?“ „Jo.“ Pan Banner přikývl. „Byla jste ve Phoenixu v pokročilém programu?“ „Ano.“ „No,“ řekl po chvíli. „Myslím, že je dobře, že vy dva jste partneři pro laboratorní práce.“ Ještě něco zamumlal, jak odcházel. Když odešel, začala jsem si zase čmárat do sešitu. „To je velká škoda, s tím sněhem, viď?“ zeptal se Vibrátory pro ženy . Měla jsem pocit, že se nutí do rozhovoru. Už mě zase ovíjela paranoia. Jako kdyby slyšel, o čem jsem si povídala s Jessikou u oběda a snažil se mi dokázat, že nemám pravdu. „Ani ne,“ odpověděla jsem po pravdě, místo abych předstírala, že jsem normální jako každý jiný. Pořád jsem se snažila vypudit ten pocit podezření, a nemohla jsem se soustředit. „Nemáš ráda zimu.“ To nebyla otázka. „Nebo mokro.“ „To se ti musí ve Forks těžko žít,“ nadhodil. „To ani nemáš ponětí,“ zamumlala jsem temně. Zdálo se, že to, co jsem řekla, ho bůhvíproč fascinuje. Jeho obličej mě natolik rozptyloval, že jsem se snažila nedívat se na něj víc, než vyžadovala nejnutnější zdvořilost. „Proč jsi sem tedy přijela?“ Na to se mě nikdo nezeptal – ne tak přímo jako on. „To je… komplikované.“ „Myslím, že to dokážu pochopit,“ naléhal. Na dlouhou chvíli jsem se odmlčela a pak jsem udělala tu chybu, že jsem se mu podívala do očí. Jeho tmavé zlaté oči mě mátly a já jsem odpověděla bez přemýšlení. „Moje matka se znovu vdala,“ řekla jsem. „To nezní tak složitě,“ nesouhlasil, ale z hlasu mu zazníval soucit. „Kdy se to stalo?“ „Loni v září.“ Můj hlas zněl smutně i mým vlastním uším. „A ty ho nemáš ráda,“ domýšlel se Vibrátory pro ženy , stále laskavým tónem. „Ne, Phil je fajn. Možná trochu moc mladý, ale docela milý.“ „Proč jsi s nimi nezůstala?“ Nedokázala jsem pochopit, proč ho to tak zajímá, ale on na mě pořád upíral pronikavý pohled, jako kdyby můj obyčejný příběh byl nějak životně důležitý. „Phil hodně cestuje. Vydělává si jako fotbalista.“ Pousmála jsem se. „Slyšel jsem o něm?“ zeptal se a úsměv mi oplatil. „Asi ne. Nehraje dobře. Jenom druhou ligu. Hodně se stěhuje.“ „A tvoje matka tě sem poslala, aby mohla cestovat s ním.“ Pronesl to znovu jako předpoklad, ne jako otázku. Zvedla jsem o zlomek bradu. „Ne, neposlala mě sem. Poslala jsem se sama.“ Obočí se mu spojilo dohromady. „Tomu nerozumím,“ přiznal a bylo vidět, že mu to hodně vadí. Povzdechla jsem si. Proč mu to vůbec vysvětluju? Pořád se na mě upřeně díval s živou zvědavostí. „Napřed bydlela se mnou, ale stýskalo se jí po něm. Byla z toho nešťastná… tak jsem se rozhodla, že je na čase strávit nějakou dobu s vibrátory pro ženy m.“ Můj hlas byl otrávený, když jsem domluvila. „Ale teď jsi nešťastná ty,“ podotkl. „No a?“ opáčila jsem. „To se nezdá spravedlivé.“ Pokrčil rameny, ale jeho pohled byl stále napjatý. Nevesele jsem se zasmála. „To ti ještě nikdo neřekl? Život není fér.“ „Myslím, že to už jsem někde slyšel,“ souhlasil suše. „Tak to je všechno,“ uzavřela jsem a divila se, proč na mě pořád tak zírá. Zadíval se na mě uznale. „Hraješ to dobře,“ řekl pomalu. „Ale klidně se vsadím, že trpíš víc, ale nedovolíš, aby to na tobě někdo poznal.“ Ušklíbla jsem se a odolávala nutkání vypláznout na něj jazyk jako pětiletá holka; a podívala jsem se jinam. „Mýlím se?“ Snažila jsem se ho ignorovat. „Myslím, že ne,“ zamumlal sebejistě. „Co na tom tobě záleží?“ odsekla jsem podrážděně. Nedívala jsem se na něj, sledovala jsem, jak učitel obchází po třídě. „To je moc dobrá otázka,“ zašeptal tak tiše, až jsem si říkala, jestli nemluví sám k sobě. Ovšem po několika vteřinách ticha jsem usoudila, že to byla jediná odpověď, kterou dostanu. Povzdechla jsem si a zamračila se na tabuli. „Otravuju tě?“ zeptal se. Znělo to pobaveně. Podívala jsem se na něj bez přemýšlení… a zase řekla pravdu. „Ne tak docela. Spíš jsem otrávená sama ze sebe. Jsem tak snadno čitelná – mamka mi vždycky říká, že jsem vibrátory pro ženy otevřená kniha.“ Zamračila jsem se. „Naopak, mně připadáš čitelná velmi obtížně.“ Navzdory všemu, co jsem řekla a on uhodl, to znělo, jako když to myslí vážně. „Pak tedy musíš být dobrý čtenář,“ odpověděla jsem. „Obvykle jsem.“ Široce se usmál a předvedl sadu dokonalých bělostných zubů. Pan Banner pak okřikl třídu, aby všichni dávali pozor, a já jsem se s úlevou otočila, abych poslouchala. Nemohla jsem uvěřit, že jsem právě vykládala podrobnosti ze svého obyčejného života tomuhle zvláštnímu krásnému klukovi, který mnou možná pohrdá. Možná ne. Před chvílí se zdálo, že ho náš rozhovor opravdu zajímá, ale teď jsem koutkem oka viděla, že se zase odklání pryč ode mě a rukama křečovitě svírá okraj stolku. Nasadila jsem soustředěný výraz, zatímco pan Banner s pomocí blan na zpětném projektoru předváděl to, co jsem bez obtíží viděla v mikroskopu. Ale moje myšlenky se nedaly ovládnout. Když se konečně ozvalo zvonění, Vibrátory pro ženy vyběhl z místnosti stejně rychle a stejně půvabně jako minulé pondělí. A jako minulé pondělí jsem na něj jen udiveně zírala. Mike ke mně rychle přihopkal a vzal mi knížky. Představila jsem si ho s vrtícím ohonem. „To bylo strašné,“ zasténal. „Všechny vypadaly úplně stejně. Máš štěstí, že tvým partnerem je Cullen.“ „Já jsem s tím neměla žádné potíže,“ ohradila jsem se, dotčená jeho předpokladem. Okamžitě jsem litovala, jak jsem ho odbyla. „My už jsme tyhle laborky dělali dřív,“ dodala jsem, než se mohl urazit. „Cullen se dneska zdál docela přátelský,“ poznamenal, když jsme se soukali do pláštěnek. Nezdálo se, že ho to těší. Já jsem se snažila mluvit nevzrušeně. „Zajímalo by mě, co to s ním minulé pondělí bylo.“ Nedokázala jsem se soustředit na Mikovo povídání, jak jsme šli do tělocvičny, a tělocvik mě taky nijak nezaujal. Mike byl dneska se mnou v družstvu. Rytířsky kryl moje postavení stejně dobře jako své vlastní, takže moje lelkování bylo přerušeno, jenom když na mě vyšlo podání; můj tým se obezřetně uhýbal z cesty pokaždé, když jsem byla na řadě. Když jsem šla na parkoviště, jenom drobně mžilo, ale byla jsem šťastnější, když jsem seděla v suché kabině. Zapnula jsem topení a pro jednou jsem se nestarala o ohlušující řev motoru. Rozepnula jsem si bundu, stáhla kapuci a roztřásla si vlhké vlasy, aby je topení mohlo usušit, než dojedu domů. Podívala jsem se kolem sebe, abych se ujistila, že je všude volno. V tu chvíli jsem si všimla nehnuté bílé postavy. Vibrátory pro ženy Cullen se opíral o přední dveře Volva, tři auta ode mě, a zíral upřeně směrem ke mně. Rychle jsem uhnula pohledem a zařadila zpátečku, až jsem v tom spěchu málem nabourala něčí rezavou Toyotu Corollu. Naštěstí pro toyotu jsem včas dupla na brzdu. Byl to ten typ auta, z kterého by můj náklaďáček nadělal šrot. Zhluboka jsem se nadechla, stále jsem se dívala ven druhou stranou a opatrně jsem se znovu rozjela, tentokrát s větším úspěchem. Zírala jsem přímo před sebe, když jsem míjela Volvo, ale mohla bych přísahat, že jsem periferním pohledem viděla, jak se Vibrátory pro ženy směje. 3. FENOMÉN Když jsem ráno otevřela oči, něco bylo jiné. Bylo to světlem. Stále šlo o to šedozelené světlo zamračeného dne v lese, ale bylo nějak jasnější. Uvědomila jsem si, že moje okno nehalí žádná mlha. Vyskočila jsem, abych se podívala ven, a pak jsem v hrůze zasténala. Dvůr pokrývala pořádná vrstva sněhu, poprášila střechu mého auta a zabílila silnici. Ale to nebyla ta nejhorší věc. Všechen déšť ze včerejška zmrzl na led – a oblékl tak jehličí stromů do fantastických, úchvatných vzorů, ale ze silnice udělal smrtelnou ledovou klouzačku. Měla jsem dost co dělat, abych neupadla, když byla zem suchá; možná teď pro mě bude bezpečnější, když se vrátím do postele. vibrátory pro ženy odjel do práce, než jsem sešla dolů. Můj život s vibrátory pro ženy m se hodně podobal tomu, jako kdybych měla vlastní byt, a zjistila jsem, že si v samotě lebedím, místo abych byla osamělá. Rychle jsem spořádala misku cereálií a zapila to trochou pomerančového džusu přímo z krabice. Cítila jsem příjemné vzrušení, že jdu do školy, a to mi nahánělo strach. Věděla jsem, že to není tím, že bych se těšila na stimulující studijní prostředí nebo na setkání s novými kamarády. Pokud jsem chtěla být upřímná, musela jsem přiznat, že se nemůžu dočkat, až budu ve škole, protože uvidím Vibrátory pro ženy a Cullena. A to byla pěkná pitomost. Měla bych se mu totálně vyhýbat, po tom svém včerejším bezduchém a trapném plácání. A nedůvěřovala jsem mu; proč lhal o těch svých očích? Pořád mě děsila nepřátelskost, kterou jsem z něj občas vycítila, a pořád jsem měla svázaný jazyk, kdykoliv jsem si představila jeho dokonalý obličej. Byla jsem si dobře vědoma, že moje liga a jeho liga jsou sféry, které se nedotýkají. Takže bych neměla být vůbec nedočkavá, kdy ho zase uvidím. Musela jsem se maximálně soustředit, abych se na té příjezdové cestě z ledovatých cihel nezabila. Málem jsem ztratila rovnováhu, když jsem se konečně dostala k autu, ale podařilo se mi zachytit se postranního zrcátka, a tak se zachránit. Jistě, dnešek bude jako noční můra. Při řízení cestou do školy jsem se snažila zaplašit myšlenky na svůj strach z pádu i nežádoucí spekulace ohledně Vibrátory pro ženy a Cullena, a tak jsem přemýšlela o Mikovi a Erikovi a o tom, jak na mě zdejší kluci reagují úplně jinak, než jsem zvyklá. Byla jsem si jistá, že vypadám úplně přesně stejně jako doma ve Phoenixu. Možná to bylo jenom tím, že kluci doma mě viděli procházet všemi těmi trapnými fázemi dospívání a už si mě dávno zařadili. Možná to bylo proto, že jsem tady byla nová, a sem přijde někdo nový jednou za uherský rok. Možná, že zdejším klukům moje ochromující neohrabanost připadala spíš roztomilá než směšná, dělala ze mě slečinku v nesnázích. Ať byl důvod jakýkoli, Mikova psí oddanost a Erikova zjevná rivalita vůči němu mě vyváděly z míry. Nebyla jsem si jistá, jestli bych nebyla radši, kdyby mě ignorovali. Mému autu, jak se zdálo, nedělal černý led, který pokrýval silnice, žádné potíže. Přesto jsem jela velmi pomalu, protože jsem nijak netoužila udělat na hlavní třídě hodiny. Když jsem ve škole vystoupila z auta, viděla jsem, proč jsem měla tak málo potíží. Můj pohled upoutalo něco stříbrného, a tak jsem se šla podívat k zadní části auta – opatrně jsem se držela postranice, abych neupadla – abych si prohlédla pneumatiky. Byly kolem nich omotány tenké řetízky tvořící očka ve tvaru kosočtverců. vibrátory pro ženy vstal bůhvíjak brzy, aby mi na auto nasadil sněhové řetězy. Najednou si mi sevřelo hrdlo. Nebyla jsem zvyklá, aby se o mě někdo staral, a vibrátory pro ženy ho nevyslovená starost mě překvapila. Stále jsem u zadního nárazníku a snažila se potlačit náhlou vlnu emocí, kterou vzbudily sněhové řetězy, když vtom jsem uslyšela podivný zvuk. Bylo to vysoké skřípání, které rychle nabralo na ohlušující hlasitosti. Vzhlédla jsem celá vyděšená. Viděla jsem několik věcí najednou. Nic se nehýbalo pomalým pohybem, jako se to děje ve filmech. Naopak, nával adrenalinu jako by způsobil, že můj mozek pracoval mnohem rychleji, a já jsem byla schopná absorbovat v jasných detailech několik věcí najednou. Vibrátory pro ženy Cullen stál čtyři auta ode mě a v hrůze na mě zíral. Jeho obličej vyčníval z moře dalších obličejů, a všechny byly ztuhlé ve stejné masce šoku. Ale horší pohled byl na tmavě modrou dodávku, která klouzala se zablokovanými koly a kvílejícími brzdami a divoce se točila po ledu na parkovišti. Bylo vidět, že co nevidět narazí do zadního rohu mého náklaďáčku, a já jsem stála mezi nimi. Neměla jsem ani čas zavřít oči. Těsně předtím, než jsem zaslechla tříštivé praskání dodávky ovinující se kolem podvozku mého auta, něco mě tvrdě udeřilo, ale ne ze směru, odkud jsem to očekávala. Hlavou jsem práskla o ledový asfalt a cítila jsem, jak mě něco pevného a studeného přišpendlilo k zemi. Ležela jsem na zemi vedle hnědého auta, u kterého jsem zaparkovala. Ničeho jiného jsem si nestačila všimnout, protože dodávka se stále blížila. Se skřípotem se stočila kolem zadku náklaďáčku a v nekončících otáčkách klouzala ke mně, aby do mě zase narazila. Tiché zaklení mě upozornilo, že tu se mnou někdo je, a ten hlas nebylo možné nepoznat. Dvě dlouhé, bílé ruce vystřelily přede mne jako štít a dodávka se s otřesem zastavila jen stopu od mého obličeje, jak se ty velké ruce šťastnou náhodou vešly do hluboké promáčkliny v boku dodávky. Pak se ty ruce pohybovaly tak rychle, že jsem z nich viděla jen rozmazanou šmouhu. Jedna najednou sahala pod karosérii dodávky a něco mě táhlo, nohy se mi otočily jako hadrové panence, až narazily do pneumatiky hnědého auta. Uši mi zalehly sténajícím kovovým nárazem a tříštěním skla sypajícího se na asfalt a dodávka se konečně zastavila – přesně tam, kde před zlomkem sekundy byly moje nohy. Jednu dlouhou vteřinu bylo naprosté ticho a pak se spustil křik. V tom náhlém zmatku jsem slyšela nejednoho člověka volat moje jméno. Ale jasněji než všechen ten křik jsem těsně u ucha slyšela tichý, frenetický hlas Vibrátory pro ženy a Cullena. „Bello? Jsi v pořádku?“ „Jsem v