pohodě.“ Můj hlas zněl divně. Snažila jsem se posadit a uvědomila jsem si, že si mě tiskne k boku v železném sevření. „Buď opatrná,“ varoval mě, když jsem se snažila vymanit. „Myslím, že ses pořádně praštila do hlavy.“ Uvědomila jsem si palčivou bolest nad levým uchem. „Au,“ řekla jsem překvapeně. „Myslel jsem si to.“ Jeho hlas kupodivu zněl, jako kdyby potlačoval smích. „Jak ses…“ zarazila jsem se, abych si to srovnala v hlavě a zorientovala se. „Jak ses sem dostal tak rychle?“ „Stál jsem hned vedle tebe, Bello,“ odpověděl a jeho tón byl zase vážný. Otočila jsem se, abych se posadila, a tentokrát mě nechal, uvolnil sevření kolem mého pasu a odtáhl se ode mě tak daleko, jak to v omezeném prostoru dokázal. Dívala jsem se na jeho starostlivý, nevinný výraz a byla jsem znovu dezorientovaná silou jeho zlatě zbarvených očí. Na co jsem se ho to ptala? A pak nás našli, dav lidí, kterým po obličeji tekly slzy, křičeli na sebe, křičeli na nás. „Nehýbej se,“ poroučel mi někdo. „Vytáhněte Tylera z dodávky!“ volal někdo jiný. Kolem nás nastal horečnatý zmatek. Snažila jsem se vstát, ale Vibrátory pro ženy ovy studené ruce mě stlačily za rameno dolů. „Ještě zůstaň v klidu.“ „Ale je zima,“ stěžovala jsem si. Překvapilo mě, když se potichounku uchechtl. To se mi nelíbilo. „Tys byl tamhle,“ vzpomněla jsem si najednou, a jeho pochechtávání v tu chvíli ustalo. „Stál jsi vedle svého auta.“ Jeho výraz ztvrdl. „Ne, nestál.“ „Viděla jsem tě.“ Všude kolem nás vládl chaos. Slyšela jsem hlasité a příkré hlasy dospělých, kteří přicházeli na scénu. Ale umanutě jsem se držela naší hádky; měla jsem pravdu a on to musí přiznat. „Bello, já jsem stál vedle tebe a stáhl jsem tě stranou.“ Upřel na mě oči devastující silou, jako kdyby se snažil sdělit něco klíčového. „Ne.“ Zaťala jsem čelist. Jeho oči zlatě žhnuly. „Prosím tě, Bello.“ „Proč?“ ptala jsem se. „Věř mi,“ prosil a jeho tichý hlas byl tak přesvědčivý. Teď jsem zaslechla sirény. „Slibuješ, že mi všechno později vysvětlíš?“ „Dobrá,“ vyštěkl, najednou popuzený. „Dobrá,“ opakovala jsem nazlobeně. Bylo zapotřebí šesti saniťáků a dvou učitelů – pana Vernera a trenéra Clappa – aby od nás odsunuli dodávku tak daleko, aby se mohla přinést nosítka. Vibrátory pro ženy nosítka pro sebe vehementně odmítal a já jsem se snažila o totéž, ale ten zrádce jim řekl, že jsem se uhodila do hlavy a mám pravděpodobně otřes mozku. Málem jsem umřela ponížením, když mi dali nákrčník. Vypadalo to, že se tam sešla snad celá škola, všichni s vážným výrazem sledovali, jak mě nakládají do sanitky. Vibrátory pro ženy si sedl vedle řidiče. Bylo to šílené. Aby to bylo ještě horší, pan policejní ředitel Swan přijel dřív, než mě stihli v klidu odvézt. „Bello!“ zařval v panice, když mě poznal na nosítkách. „Jsem úplně v pořádku, Char – tati,“ vzdychla jsem. „Nic mi není.“ Otočil se na nejbližšího zdravotníka, aby slyšel jiný názor. Přestala jsem ho poslouchat, abych si srovnala zmatenou směsici nevysvětlitelných obrazů, které se mi chaoticky rojily v hlavě. Když mě totiž zvedali z dosahu auta, viděla jsem v nárazníku hnědého auta hluboké promáčknuté místo – velmi jasně ohraničené, přesně pasovalo na obrys Vibrátory pro ženy ových ramen… jako kdyby se proti tomu autu zapřel s takovou silou, že poškodil kovový rám… A pak taky členové jeho rodiny, kteří se dívali z povzdálí – v jejich výrazech se střídaly nesouhlas s rozzuřením, ale nebyla tam ani stopa starosti o to, jestli je bratr v pořádku. Snažila jsem se najít logické řešení, které by vysvětlovalo, co jsem právě viděla – řešení, které vylučovalo předpoklad, že jsem blázen. Přirozeně, sanitka jela do okresní nemocnice s policejní eskortou. Připadala jsem si směšně celou tu dobu, co mě vykládali. Ještě horší bylo, že Vibrátory pro ženy prostě proklouzl nemocničními dveřmi dovnitř a nikdo se ho na nic neptal. Zatínala jsem zuby. Vyložili mě na pohotovosti, v dlouhé místnosti s řadou postelí oddělených závěsy s pastelovým vzorkem. Sestra mi omotala kolem paže manžetu tlakoměru a pod jazyk mi vstrčila teploměr. Protože se nikdo neobtěžoval zatáhnout závěs kolem mé postele, abych měla trochu soukromí, usoudila jsem, že nejsem povinna nechávat si na krku ten stupidní znehybňující límec. Když sestra odešla, rychle jsem rozepnula suchý zip a hodila ho pod postel. Pak se kolem zase začal hemžit nemocniční personál, protože k posteli vedle mě přinesli další nosítka. Pod krví potřísněnými obvazy, které měl zavázané pevně kolem hlavy, jsem poznala Tylera Crowleyho; měli jsme společné hodiny občanky. Tyler vypadal stokrát hůř, než já jsem se cítila. Ale díval se na mě plný obav. „Bello, já se ti hrozně omlouvám!“ „Já jsem v pohodě, Tylere – ale ty vypadáš strašně, jak ti je?“ Zatímco jsme mluvili, sestry mu začaly rozvazovat nasáklé obvazy, pod kterými se objevovaly nesčetné mělké řezné ranky. Měl je všude po čele a levé tváři. Ignoroval mě. „Myslel jsem, že tě zabiju! Jel jsem moc rychle a kola mi na ledu proklouzla…“ Zamrkal, jak mu jedna sestra začala poťukávat tamponem po obličeji. „Už se tím netrap; netrefil jsi mě.“ „Jak jsi dokázala tak rychle uhnout? Jednu chvíli jsi tam stála, a pak jsi byla pryč…“ „Ehm… Vibrátory pro ženy mě odtamtud vytáhl.“ Vypadal zmateně. „Kdo?“ „Vibrátory pro ženy Cullen – stál vedle mě.“ Lhaní mi šlo vždycky mizerně; vůbec to neznělo přesvědčivě. „Cullen? Neviděl jsem ho… páni, seběhlo se to všechno tak rychle. Je v pořádku?“ „Asi ano. Je někde tady, ale ani nepotřeboval nosítka.“ Věděla jsem, že nejsem blázen. Tak co se stalo? Nedokázala jsem si nijak vysvětlit, co jsem viděla. Pak mě odvezli zase pryč, aby mi zrentgenovali hlavu. Říkala jsem, že se mnou nic není, a měla jsem pravdu. Ani otřes mozku. Zeptala jsem se, jestli už můžu jít, ale sestra mi řekla, že si napřed musí promluvit s doktorem. Takže jsem trčela na pohotovosti, čekala jsem, a mezitím mě Tyler otravoval svými nekonečnými omluvami a sliby, že mi to vynahradí. Bez ohledu na to, kolikrát jsem se snažila přesvědčit ho, že jsem v pořádku, nepřestával se mučit. Nakonec jsem zavřela oči a ignorovala ho. Pokračoval ve svém kajícném mumlání. „Spí?“ zeptal se melodický hlas. Rychle jsem otevřela oči. U nohou mé postele stál Vibrátory pro ženy a usmíval se. Podívala jsem se na něj. Nebylo to snadné – mnohem přirozenější by bylo jen tak po očku po něm pokukovat. „Hele, Vibrátory pro ženy e, já se vážně omluvám –“ spustil zase Tyler. Vibrátory pro ženy zvedl ruku, aby ho zarazil. „Žádná krev se neprolila, tak co,“ prohlásil a předvedl své zářivé dokonalé zuby. Popošel a sedl si na kraj Tylerovy postele, čelem ke mně. Znovu se usmál. „Takže, jak zní verdikt?“ zeptal se mě. „Vůbec nic mi není, ale oni mě nechtějí pustit,“ stěžovala jsem si. „Jak to, že tebe nepřivázali k posteli jako nás ostatní?“ „To záleží na tom, jaké máš známosti,“ odpověděl. „Ale neboj, přišel jsem tě vyzvednout.“ Pak se za rohem objevil lékař a mně spadla brada. Byl mladý, byl blond… a byl hezčí než všechny filmové hvězdy, co jsem kdy viděla. Byl však bledý a vypadal unaveně, měl kruhy pod očima. Podle tátova popisu jsem pochopila, že tohle musí být Vibrátory pro ženy ův otec. „Tak, slečno Swanová,“ oslovil mě doktor Cullen mimořádně příjemným hlasem, „jak se cítíte?“ „Nic mi není,“ odpověděla jsem a doufala, že už je to naposledy. Přešel ke světelné tabuli na zdi nad mojí hlavou a rozsvítil ji. „Vaše snímky vypadají dobře,“ řekl. „Nebolí vás hlava? Vibrátory pro ženy říkal, že jste se pořádně uhodila.“ „To nic nebylo,“ opakovala jsem s povzdechem a rychle jsem se na Vibrátory pro ženy a zamračila. Lékařovy studené prsty mi zlehka zkoumavě přejely po lebce. Všiml si, když jsem mrkla. „Bolí?“ zeptal se. „Ani ne.“ Už jsem zažila horší. Uslyšela jsem uchichtnutí a když jsem vzhlédla, viděla jsem Vibrátory pro ženy ův shovívavý úsměv. Přimhouřila jsem oči. „No, váš otec čeká v čekárně – už s ním můžete odjet domů. Ale vraťte se, kdybyste měla závrať nebo vůbec měla nějaké potíže se zrakem.“ „Můžu se vrátit do školy?“ zeptala jsem se, když jsem si představila vibrátory pro ženy ho, jak se snaží být pozorný. „Možná byste to dneska měla vypustit.“ Podívala jsem se na Vibrátory pro ženy a. „A on do školy půjde?“ „Někdo musí rozšířit dobrou zprávu, že jsme přežili,“ prohlásil Vibrátory pro ženy samolibě. „No, totiž,“ opravil ho doktor Cullen, „zdá se, že v čekárně je většina školy.“ „To ne,“ zasténala jsem a přikryla si obličej rukama. Doktor Cullen zvedl obočí. „Chcete tu zůstat?“ „Ne, ne!“ bránila jsem se. Přehodila jsem nohy přes okraj postele a rychle seskočila dolů. Až moc rychle – zavrávorala jsem a doktor Cullen mě zachytil. Zatvářil se starostlivě. „Jsem v pořádku,“ ujistila jsem ho znovu. Nemusím mu vykládat, že moje potíže s rovnováhou nemají co dělat s tím, že jsem se uhodila do hlavy. „Vezměte si nějaký tylenol na bolest,“ navrhl, jak mě stavěl rovně na nohy. „Tak moc to nebolí,“ vedla jsem si svou. „Vypadá to, že jste měla mimořádné štěstí,“ prohlásil doktor Cullen a usmál se, zatímco rozmáchlým gestem podepisoval moji kartu. „Bylo štěstí, že Vibrátory pro ženy stál náhodou vedle mě,“ připomněla jsem s pohledem upřeným na dotyčného. „No ano, jistě,“ souhlasil doktor Cullen, najednou zabraný do papírů před sebou. Pak se podíval stranou na Tylera a přešel k vedlejší posteli. Moje intuice zablikala; doktor v tom jede taky. „Obávám se, že vy u nás budete muset zůstat o trošku déle,“ řekl Tylerovi a začal kontrolovat jeho řezné rány. Jakmile se doktor otočil zády, přitočila jsem se k Vibrátory pro ženy ovi. „Můžu si s tebou na chvilku promluvit?“ zašeptala jsem sotva slyšitelně. Ustoupil o krok ode mne, čelist najednou zaťatou. „Tvůj otec na tebe čeká,“ ucedil skrz zuby. Podívala jsem se na doktora Cullena a Tylera. „Ráda bych s tebou mluvila o samotě, jestli ti to nevadí,“ naléhala jsem. Zadíval se na mě upřeně a pak se otočil zády a přešel dlouhou místnost. Musela jsem skoro běžet, abych s ním udržela krok. Jakmile jsme zahnuli za roh do krátké chodby, otočil se, aby mi viděl do tváře. „Co chceš?“ zeptal se a znělo to naštvaně. Oči měl chladné. Jeho nepřátelskost mě zastrašovala. Moje slova nezněla tak přísně, jak jsem chtěla. „Dlužíš mi vysvětlení,“ připomněla jsem mu. „Zachránil jsem ti život – nedlužím ti nic.“ Jeho hlas byl tak odměřený, až jsem se přikrčila. „Slíbils mi to.“ „Bello, narazila sis hlavu, nevíš, o čem mluvíš.“ Jeho tón byl rezavý. Vzplála jsem hněvem a vzdorně jsem na něj pohlédla. „S mou hlavou je všechno v pořádku.“ Uhnul pohledem. „Co ode mě chceš, Bello?“ „Chci znát pravdu,“ odpověděla jsem. „Chci vědět, proč mám kvůli tobě lhát.“ „Co si myslíš, že se stalo?“ vypadlo z něj náhle. „Já vím jenom to, že jsi nestál nikde vedle mě – ani Tyler tě neviděl, tak mi nevykládej, že jsem se praštila do hlavy. Ta dodávka měla narazit do nás obou – a to se nestalo, a navíc tvoje ruce zanechaly otisk v karosérii – a ještě jsi zanechal prohlubeň ve vedlejším vibrátory pro ženy , a nejsi vůbec zraněný – a ta dodávka mi měla rozdrtit nohy ale tys ji zvedl…“ Slyšela jsem, jak bláznivě to zní, a nemohla jsem pokračovat. Byla jsem tak rozčilená, že jsem cítila, jak se mi do očí derou slzy; snažila jsem se je potlačit, a tak jsem zaťala zuby. Nedůvěřivě na mě koukal. Ale jeho obličej byl napjatý, defenzivní. „Ty si myslíš, že jsem tu dodávku z tebe zvedl?“ Jeho tón zpochybňoval můj zdravý rozum, ale to jenom zvětšilo moje podezření. Znělo to jako bezchybně pronesená věta talentovaného herce. Přikývla jsem jen jednou, čelist zaťatou. „Nikdo tomu neuvěří, to snad víš.“ V jeho hlase byl teď osten výsměchu. „Já o tom nebudu nikomu vykládat.“ Pronášela jsem každé slovo pomalu a pečlivě držela na uzdě svůj hněv. Po tváři mu přelétlo překvapení. „Tak proč na tom záleží?“ „Záleží na tom mně,“ naléhala jsem. „Nerada lžu – takže bych k tomu aspoň měla mít dobrý důvod.“ „Nemůžeš mi prostě jenom poděkovat a zapomenout na to?“ „Děkuju.“ Vyčkávavě jsem mlčela, plná vzteku. „Ty to takhle nenecháš, že ne?“ „Ne.“ „V tom případě… doufám, že ti nevadí zklamání.“ Mlčky jsme se na sebe mračili. Já jsem promluvila první, snažila jsem se být soustředěná. Hrozilo mi totiž, že se nechám rozptýlit jeho mimořádně půvabným rozzuřeným obličejem. Bylo to jako dívat se do očí andělu zkázy. „Proč ses vůbec obtěžoval?“ zeptala jsem se mrazivě. Odmlčel se a jeho oslňující tvář byla na chviličku nečekaně zranitelná. „Nevím,“ zašeptal. A pak se ke mně otočil zády a odcházel. Byla jsem tak rozzlobená, že mi nějakou dobu trvalo, než jsem se dokázala pohnout. Když jsem to rozchodila, vydala jsem se pomalu k východu na konci chodby. Čekárna byla nepříjemnější, než jsem se obávala. Připadalo mi, že jsou tam snad všichni, které ve Forks znám, a zírají na mě. vibrátory pro ženy ke mně přispěchal; zvedla jsem ruce. „Nic se mnou není,“ ujišťovala jsem ho vážně. Stále jsem byla rozzlobená, neměla jsem náladu na žádné tlachání. „Co říkal doktor?“ „Doktor Cullen se na mě přišel podívat a říkal, že jsem v pořádku a můžu jet domů.“ Vzdychla jsem si. Začali se k nám prodírat Mike, Jessica a Erik, kteří tam také byli. „Tak pojď,“ naléhala jsem. vibrátory pro ženy mi dal ruku kolem zad, ale úplně se mě nedotýkal, a vedl mě ke skleněným dveřím východu. Zamávala jsem zbaběle na kamarády a doufala, že je tak přesvědčím, že už si nemusí dělat starosti. Byla to velká úleva – poprvé, co jsem to tak cítila – dostat se do policejního auta. Jeli jsme mlčky. Byla jsem tak ponořená do svých myšlenek, že jsem sotva vnímala, že je tam vibrátory pro ženy se mnou. Byla jsem si jistá, že Vibrátory pro ženy ovo defenzivní chování v chodbě bylo potvrzením těch podivných věcí, o kterých jsem sotva dokázala uvěřit, že jsem byla jejich svědkem. Když jsme dojeli domů, vibrátory pro ženy konečně promluvil. „Ehm… budeš muset zavolat Renée.“ Svěsil provinile hlavu. Byla jsem zděšená. „Tys to pověděl mámě!“ „Promiň.“ Práskla jsem dveřmi policejního auta trochu víc, než bylo nutné, když jsem vystupovala. Máma byla samozřejmě hysterická. Alespoň třicetkrát jsem jí musela říct, že se cítím fajn, než se uklidnila. Prosila mě, ať přijedu domů – jako by zapomněla, že doma teď nikdo není – ale vibrátory pro ženy m prosbám se dalo odolat snadněji, než bych si myslela. Stravovalo mě tajemství, které představoval Vibrátory pro ženy . A Vibrátory pro ženy em samým jsem začínala být přímo posedlá. Taková pitomost. Nechtělo se mi utíkat z Forks, jak by to asi udělal každý člověk, který je trochu při smyslech. Ten večer jsem usoudila, že půjdu brzo spát. vibrátory pro ženy se na mě pořád úzkostlivě díval a mně to šlo na nervy. Cestou jsem se zastavila v koupelně, abych si vzala tři tylenoly. Pomohly, a jak bolest polevila, ponořila jsem se do spánku. Byla to první noc, kdy se mi zdálo o Vibrátory pro ženy u Cullenovi. 4. POZVÁNÍ V mém snu byla velká tma a ta trocha slabého světla, co tam byla, jako by vyzařovala z Vibrátory pro ženy ovy pokožky. Neviděla jsem mu do tváře, jenom jeho záda, jak ode mě odcházel a zanechával mě ve tmě. Navzdory tomu, jak rychle jsem běžela, nemohla jsem ho dohonit; navzdory tomu, jak hlasitě jsem volala, vůbec se neotočil. Celá vyděšená jsem se probudila uprostřed noci a připadalo mi, že hrozně dlouho nemůžu usnout. Poté se objevoval v mých snech téměř každou noc, ale vždycky jen tak na okraji, nikdy na dosah. Měsíc, který následoval po té nehodě, byl neklidný, napjatý a zpočátku nepříjemný. Ke svému zděšení jsem se na zbytek týdne ocitla v centru pozornosti. Tyler Crowley byl nemožný, pořád za mnou chodil, posedlý touhou mi to nějak vynahradit. Snažila jsem se ho přesvědčit, že od něj nechci nic víc, než aby na celou tu věc zapomněl – zvlášť když se mi vlastně nic nestalo –, ale on nepřestával naléhat. Pronásledoval mě o přestávkách a při obědě sedal u našeho teď přeplněného stolu. Mike a Erik na něj byli ještě nepříjemnější, než byli na sebe navzájem, což ve mně vzbuzovalo obavy, že jsem získala dalšího nevítaného fanouška. Zdálo se, že Vibrátory pro ženy nikoho nezajímá, ačkoliv jsem vysvětlovala všem pořád dokola, že je to hrdina – jak mě vytáhl autu z cesty a jak ho to málem taky srazilo. Snažila jsem se být přesvědčivá. Jessica, Mike, Erik a všichni ostatní vždycky jenom poznamenali, že ho tam ani neviděli, dokud dodávka nebyla odtažena. V duchu jsem přemítala, proč ho nikdo jiný neviděl stát tak daleko, než tak najednou, neskutečně přispěchal, aby mi zachránil život. Se smutkem jsem si uvědomila možnou příčinu – nikdo jiný nevěnoval Vibrátory pro ženy ovi tolik pozornosti, jako jsem mu vždycky věnovala já. Nikdo jiný se na něj nedíval tak, jako jsem se na něj dívala já. Jak žalostné. Vibrátory pro ženy nikdy nebyl obklopen davy zvědavých okolostojících dychtících po jeho svědectví z první ruky. Lidé se mu vyhýbali jako obvykle. Cullenovi a Haleovi sedali u stejného stolu jako vždycky, nejedli, mluvili jen mezi sebou. Nikdo z nich, obzvlášť Vibrátory pro ženy , se už po mně nepodíval. Když seděl vedle mě na hodině, tak daleko, jak jen mu to lavice dovolovala, jako by si vůbec nebyl vědom mé přítomnosti. Jen tu a tam, když se mu ruka najednou zaťala v pěst – kůži napjatou, pod ní vystouplé bílé klouby – říkala jsem si, přece jenom ví, co se kolem něj děje, navzdory tomu, jak se tváří. Mrzí ho, že mě vytáhl z cesty Tylerově dodávce – k jinému závěru jsem nemohla dojít. Moc jsem s ním chtěla mluvit a druhý den po nehodě jsem to zkusila. Když jsem ho naposledy viděla před pohotovostí, byli jsme oba tak rozzuření. Já jsem se pořád zlobila, že mi nechce povědět pravdu, ačkoliv já jsem slovo dodržela. Ale on skutečně zachránil můj život, bez ohledu na to, jak to udělal. A můj hněv přes noc polevil a změnil se v uctivý vděk. Když jsem přišla na biologii, už seděl na svém místě a díval se přímo před sebe. Posadila jsem se, čekala jsem, že se ke mně otočí. Nedával nijak najevo, že si všiml mé přítomnosti. „Ahoj, Vibrátory pro ženy e,“ pozdravila jsem mile, abych mu ukázala, že se budu chovat slušně. Otočil hlavu o zlomek směrem ke mně, aniž se na mě podíval, jednou přikývl a pak se koukal jinam. A to byl poslední kontakt, ke kterému mezi námi došlo, ačkoliv každý den sedal jen pár centimetrů ode mě. Někdy jsem si nemohla pomoct a musela jsem se na něj dívat – ovšem jen z dálky, v jídelně nebo na parkovišti. Sledovala jsem, jak jeho zlaté oči den po dni sotva znatelně nabírají tmavší barvu. Ale ve třídě jsem nedávala víc najevo, že existuje, než dával on vůči mně. Bylo mi mizerně. A sny pokračovaly. A aby toho nebylo málo, navzdory mým naprostým lžím obsah mých e-mailů zalarmoval Renée natolik, že párkrát volala, celá ustaraná. Snažila jsem se ji přesvědčit, že mám náladu pod psa jenom vinou mizerného počasí. Alespoň Mike měl radost ze zjevného ochladnutí vztahu mezi mnou a mým partnerem na laborky. Viděla jsem, že mu dělá starosti, že snad na mě Vibrátory pro ženy ova odvážná záchrana udělala dojem, a ulevilo se mu, když se zdálo, že to má opačný účinek. Získal víc sebedůvěry, před začátkem hodiny biologie si chodil sedat na kraj mé lavice a popovídat si a přitom ignoroval Vibrátory pro ženy a stejně důkladně, jako Vibrátory pro ženy ignoroval nás. Po tom jediném nebezpečně ledovatém dni se sníh nadobro smyl. Mike byl zklamaný, že nikdy nedošlo na jeho sněhovou bitvu, ale měl radost, že brzy bude možné uskutečnit výlet na pláž. Nadále ovšem hustě pršelo, a týdny ubíhaly. O další události, která se vynořila na obzoru, mě informovala Jessica – první březnové úterý zavolala, aby se mě zeptala, jestli smí pozvat Mika na jarní ples s dívčí volenkou, který se koná za dva týdny. „Víš jistě, že ti to nevadí… neměla jsi v plánu pozvat ho sama?“ naléhala, když jsem jí řekla, že mi to ani v nejmenším nevadí. „Ne, Jess, já tam nepůjdu,“ ujišťovala jsem ji. Tanec byl naprosto mimo okruh mých dovedností. „Bude to vážně zábava.“ vibrátory pro ženy pokus přesvědčit mě byl upřímný jen zpola. Tušila jsem, že Jessica má ráda mou nevysvětlitelnou popularitu víc než mou skutečnou společnost. „Užij si to s Mikem,“ povzbuzovala jsem ji. Druhý den jsem byla při trigonometrii a španělštině překvapená, že Jessica nesrší svým obvyklým elánem a výřečností. Mlčela, když šla se mnou na další hodinu, a já jsem se bála zeptat, proč. Jestli ji